Zvířata, děti a klid v duši – proč tvořím zahradu jinak

Zvířata, děti a klid v duši – proč tvořím zahradu jinak

Není to zahrada podle časopisů.

Není dokonale ostříhaná. Není vypočítaná na centimetry.

Je to zahrada, kde běhají děti a slepice. Kde je ticho i smích.

Kde se kachna koupe a kuře schovává pod keř.

Zahradu jsme začali tvořit, když jsem potřebovala klid. Po všech těch pokusech, neúspěšných transferech a čekáních jsem cítila, že musím mít místo, kde se dýchá jinak.

Kde věci rostou svým tempem. Kde je všechno, co se nepovedlo, přijaté – a možná i přeměněné.

Zahrada jako místo lásky

Děti se tu učí, že všechno má svůj čas.

Že kytka nevyroste, když na ni budeme křičet.

Že slepička z velkochovu potřebuje pár týdnů, než znovu začne důvěřovat.

Je to náš malý svět, kde věci nejsou dokonalé – ale jsou skutečné.

A kde všechno, co žije, má své místo.

Zvířata, která léčí

Slepička Eva. První hrdinka naší zahrady. Naučila mě vděčnosti.

Indičtí běžci, co běží jako malý orchestr.

Kachňata v líhni, kterým někdy pomáhám ven – protože neumím nepomoci.

A Elsa. Náš pes-terapeut, který přišel po ztrátě, aby lásku znovu připomněl.

Zvířata nás neléčí slovy. Léčí přítomností.

A děti to cítí první. Moje holčičky mi ukazují každý den, že klid duše často přichází v peří, v srsti a v malém zobáku.

Proč tvořím zahradu jinak?

Protože věřím, že prostor ovlivňuje duši.

A moje zahrada není výkladní skříň. Je to náruč.

Pro dítě. Pro zvíře. Pro mě.

A možná právě proto se u nás všechno – i to, co bolelo – proměňuje v něco dobrého.

Třeba v čerstvé vajíčko. Nebo v smích pod rozkvetlým stromem.

Autor textu: Daniela Šplíchalová

Koncept a vedení ilustrací: Daniela Šplíchalová

Ilustrace vytvořeny s využitím nástroje DALL.E-OpenAl