Zuzana Slaná - vedoucí sociální pracovnice SOS dětských vesniček
Zuzana Slaná je vedoucí sociální pracovnice SOS dětských vesniček, doprovázející
pěstounské rodiny v Prostějově a blízkém okolí. Společně s kolegyněmi využívá
v práci principy terapeutického rodičovství, které zohledňuje traumata z prvních let
života dětí vyrůstajících v náhradní rodinné péči.
Jaké jsou podle Vás největší předsudky, které lidé o pěstounství mají, a jaká je realita?
Asi nejčastější předsudek, se kterým se setkáváme, je přesvědčení některých lidí, že
pěstouni si berou cizí děti do rodiny kvůli penězům. Je to poměrně absurdní představa, náhradní rodičovství je práce 24 hodin denně 7 dní v týdnu a ty peníze za to nejsou nijak závratné. Na tom se opravdu zbohatnout nedá. Pěstouni samotní se pak často obávají, že se u dětí prosadí geny, že skončí jako jejich rodiče. Výzkumy i naše zkušenosti ale ukazují, že prostředí má výrazně větší vliv než geny. Líbí se mi příměr, že genetická výbava je jako knihovna – je pouze na nás, kterou knížku si z ní vybereme.
Jak vypadá cesta od rozhodnutí stát se pěstounem až po příchod dítěte do rodiny?
Když se někdo rozhodne stát se pěstounem, čeká ho poměrně dlouhá cesta. Nejprve je potřeba podat si žádost na OSPOD, ti vás zahrnou spoustou formulářů, které musíte vyplnit, možná to dokonce bude působit, jako že se vás snaží od pěstounství odradit. Potom následuje psychologické posouzení, povinné přípravy, schválení krajským úřadem… a pak čekáte na vhodné dítě. Celé to je zdlouhavé, ale ono to má své opodstatnění. Děti, které se dostávají do pěstounské péče, už jsou zraněné odmítnutím vlastní rodiny. Nejhorší, co se jim může stát, je že si to pěstouni po čase rozmyslí a dítě vrátí. Vlastní dítě se vám také nenarodí do měsíce od početí, také na něj čekáte. A přijaté děti potřebují intenzivní pozornost a více péče a energie, než kolik vám jí třeba stačilo na vlastní potomky. Ta dlouhá příprava chrání jak děti, tak samotné pěstouny. Není to pro každého, ale stojí to za to.
Jakou podporu pěstouni během péče dostávají – ať už od SOS dětských vesniček,
státu nebo odborníků?
Všichni náhradní rodiče bez rozdílu spadají pod dohled místního OSPODu (orgán sociálně-právní ochrany dětí). Většina z nich si vybere také svou doprovázející organizaci, která jim ze zákona poskytuje řadu služeb a zároveň je větší zárukou, že o dítě je dobře postaráno –pokud se tedy pěstouni nechají doprovázet, mají nárok na finanční podporu od státu. SOS dětské vesničky jsou právě takovou doprovázející organizací. Znamená to, že každý pěstoun má svého klíčového sociálního pracovníka, který se jim snaží pomoci se vším, co potřebují. Zprostředkováváme odbornou pomoc pro děti i dospělé, zajišťujeme respitní péči, aby si i pěstouni mohli někdy odpočinout, poskytujeme pěstounům odborné vzdělávání. Naše organizace navíc také pořádá výlety pro děti, příměstské tábory, komunitní setkávání pěstounských rodin, nabízíme dotované nájemné v jedné ze tří SOS dětských vesniček. Snažíme se zprostředkovat i další odbornou nebo materiální pomoc pro rodiny podle jejich
potřeb. Hodně nám také záleží na tom, aby pěstouni vnímali specifika dětí v náhradní
rodinné péči a dokázali jim poskytnout stabilní a vřelý domov.
Jaké radosti pěstounství přináší – co bývá pro pěstouny největší odměnou?
My vždycky na začátku varujeme náhradní rodiče, aby nečekali od přijatých dětí vděčnost. Děti ji možná pocítí v dospělosti, až jim dojde, co všechno jste pro ně udělali, ale do základní výbavy dětí a teenagerů pocit vděčnosti zkrátka nepatří. Jinak jsou ale děti v náhradní péči úžasné! Když se dostanou do dobré rodiny, jsou doslova jako "houby", učí se, hltají vše nové a hlavně se učí být ve vztahu a dávat ho zpět. Vlastní dítě máme "načtené" od miminka, jsme na něj přirozeně napojené. Když se ale náhradní mámě nebo tátovi podaří napojit na přijaté dítě, je to násobně veliká radost. Když pěstouni vidí, že jim dítě důvěřuje, že je přijalo za své, bývají opravdu šťastní. Pěstounská péče může být neskutečně těžká, ale když se to povede,
je to opravdu zázračné, jak ty děti rozkvetou.
Co byste vzkázala lidem, kteří o pěstounství přemýšlejí, ale ještě nemají odvahu?
Změní vám to život, bez přehánění. Ale stejně tak to platí i naopak, i vy těm dětem můžete změnit život. Můžete od základu přepsat jejich příběh, který někdo ne úplně dobře začal psát. Doporučuji potkat se (ideálně na živo, ale alespoň virtuálně) s několika pěstouny, kteří už nějaké děti vychovávají, probrat s nimi všechno, co se vám honí hlavou. Uslyšíte někdy až neuvěřitelně těžké příběhy, někdy plné bolesti, ale na druhé plné houževnatosti a vnitřní síly. A i když ani my jako doprovázející pracovníci neznáme odpovědi na všechny otázky,
které během pěstounství přijdou, rozhodně v tom nebudete nikdy sami.
sledujte SOS dětské vesničky na:
Autor textu: Daniela Šplíchalová
Koncept a vedení ilustrací: Daniela Šplíchalová
Ilustrace vytvořeny s využitím nástroje DALL.E-OpenAl