Proč jsme se rozhodli pro vlastní chov 

Včera k nám přibyli noví obyvatelé – sedm malých pekinských kachňat.  Přijeli ve věku 21 dní a čeká je několik týdnů života v prostředí, které pro ně právě připravujeme.

Kachník a nový výběhvzniká hned vedle stávajících výběhů. Kachny nebudou zavřené v malém prostoru – budou mít přístup na celou zahradu, k vodě, k trávě, k slunci i stínu. Budou mít svobodu běhat, okusovat čerstvou zelenou trávu a prozkoumávat každý kout. Věřím, že život v pohybu, na čerstvém vzduchu a v přirozeném prostředí se odrazí nejen na jejich pohodě, ale i na chuti masa.

Rozhodnutí pustit se do vlastního chovu na maso vzniklo po zkušenosti s naším domácím kuřecím. Když jsme jednou ochutnali maso z vlastního chovu, už jsme se nechtěli vracet k anonymnímu masu ze supermarketu. Ten rozdíl v chuti, vůni a struktuře je obrovský. A možná ještě důležitější je pro nás vědomí že víme, jak zvíře žilo – že mělo dobrý život, dostatek potravy, volný pohyb a že se s ním zacházelo s úctou.

Není to část hospodaření která by byla snadná nebo příjemná, ale patří k tomu. Když se o zvíře staráme od jeho prvních dnů až po poslední, bereme na sebe plnou zodpovědnost za jeho život i jeho smrt. Vlastní chov nám připadá upřímný a poctivý – stejně jako jídlo, které z něj vzejde. Samozřejmě mám strach. Že si je zamiluji, že je budu mít ráda. Plán je ale porážka na podzim. Pohrávám si ještě s myšlenkou založit chov i tohoto druhu kachen. 

Tak začíná další kapitola naší malé farmy. A i když bude třeba trvat jen pár týdnů, věřím, že pro naše kachny to bude krásný čas...

Autor textu: Daniela Šplíchalová

Koncept a vedení ilustrací: Daniela Šplíchalová

Ilustrace vytvořeny s využitím nástroje DALL.E-OpenAl