Opravdové příběhy - pěstounská péče
Opravdové příběhy – pěstounská péče
Tohle je Petra. Její příběh je trochu netypický... Mámou se chtěla stát od dětství. Měla o dost mladší sourozence a od jejich narození se o ně starala. I když nemusela – její mamka totiž fungovala perfektně.
Můj současný manžel do našeho vztahu přivedl dvě děti z předchozích vztahů. Pro mě nebyl problém zahrnout je do našeho života. Mladší se k nám nastěhoval, když mu bylo osm. Jeho biologická máma jeho výchovu nezvládala, jeho výchova byla popravdě hodně náročná – stres dvacet čtyři hodin denně. Tehdy jsme se s manželem začali snažit o vlastní mimčo.
Nešlo to. Nevědělo se proč. Všichni říkali: "Jsi mladá, to půjde. Nemysli na to tolik." Zhruba po roce a půl přišla diagnóza: endometrióza a spečená celá malá pánev.
Je to jedenáct let a pořád o tom nemůžu mluvit, dělá mi potíže o tom i psát. Začalo kolečko IVF, celkem čtyři cykly. Hormony jako na houpačce. Obviňování sebe sama i okolí.
U poslední punkce jsem zkolabovala. Situace doma a péče o nevlastního syna mi přerostla přes hlavu. Tehdy jsem se rozhodla, že to je poslední pokus. Že jestli neotěhotním, vlastní děti mít nebudu. Krvácet jsem začala už po šesti dnech.
Co následovalo ve zkratce: averze vůči nevlastnímu synovi, averze vůči manželovi (nebyl zrovna opora), výpověď v práci a pracovní cesta do zahraničí. Tam jsem si uvědomila, že bez dětí to prostě nepůjde. Vrátila jsem se a začali jsme řešit s manželem pěstounskou péči.
Kdy jsi poprvé cítila, že bys mohla být mámou někomu, kdo tě předtím neznal?
Od dětství? Od mých deseti let jsem trávila spoustu času s nejmladší sestrou, starala jsem se o ni i o její kamarády a děti sousedů. Později u Honzy, manželova mladšího syna, nebylo moc na výběr.
Co tě vedlo k tomu otevřít dveře dítěti, které si nevybralo svůj začátek?
Řekněte osmiletému klukovi: "Ne, nepůjdeš k nám bydlet. Půjdeš do ústavu, kam tě chce poslat mamka."
Jak vypadalo vaše první setkání? Čeho sis všimla jako první?
Nelinka měla pět dnů, když jsme ji viděli poprvé. Ležela na novorozeneckém oddělení. Byla to láska na první pohled. Tak dokonalé dítě! A oni ji chtěli svěřit do pěstounky nám! Megaštěstí. Ještě teď brečím…
Byl nějaký drobný okamžik, který ti dodnes zůstává v paměti?
Nelinka byla geniální už tehdy. Snažila se otočit hlavičku tak, aby viděla, co se děje za ní. Rozhodně vnímala víc, než je obvyklé u novorozence.
Jak se změnil tvůj pohled na lásku od chvíle, kdy jsi přijala dítě do péče?
S Honzou to bylo těžké. Biologická matka ho naváděla proti mně, jeho výchova byla hodně náročná. Tehdy jsem si myslela, že si k němu vztah nevybuduju. Teď už je dospělý, školu zvládl. Náš vztah ale perfektní není.
U Nelis bylo všechno jinak. Láska to byla na první pohled. Jako novorozené miminko do naší rodiny krásně zapadla. Navázání na sebe taky probíhalo moc hezky. Stále mě překvapuje, jak moc ji můžu milovat.
Co ses o sobě dozvěděla, když jsi začala být pěstounkou?
Že láska není podmíněna tím, jestli dítě porodím, nebo k nám přijde jinak. Uvědomila jsem si, že mám obrovské štěstí. Nelis nepocházela ze sociálně slabé rodiny. Nenarodila se pod vlivem drog ani alkoholu. Nenese si z biologické rodiny žádné trauma, žádné vady.
Kdy tě to dítě naposledy rozesmálo?
Asi před hodinou? Cestou do školy.
Který okamžik ti připomněl, že to všechno stálo za to?
Pohled na Nelis a Honzu, když jsou spolu. Mají moc hezký vztah.
Co je na pěstounství nejtěžší – a co ti pomáhá to unést?
Teď nevím, my máme opravdu štěstí. Kontakt s biologickou rodinou neprobíhá, Nelis je bezproblémová. Jen nejsme uvedeni v jejím rodném listě a o všem informujeme OSPOD. Máme ale opět štěstí na perfektní sociální pracovnici a perfektní doprovodnou organizaci Eurotopia.
Co bys řekla někomu, kdo váhá, jestli pěstounství zvládne?
Neváhejte a jděte do toho. Děti nemůžou za to, komu se narodí, a i když vám třeba někdy dělají ze života peklo, je za tím víc než jen zlobení. Ve skutečnosti jsou hodně zraněné. U syna jsem tomu moc nerozuměla, a udělala jsem proto ve výchově spoustu chyb, bylo to s ním hodně těžké. S Nelis je to mnohem jednodušší.
Kdybys mohla předat jednu větu o své cestě dál, jaká by to byla?
Plním si své sny. Se svou holčičkou po boku zvládnu všechno.
Autor textu: Daniela Šplíchalová
Koncept a vedení ilustrací: Daniela Šplíchalová
Ilustrace vytvořeny s využitím nástroje DALL.E-OpenAl