Opravdové příběhy - IVF
Tohle je příběh Hanky...
Jak ses na začátku své cesty k miminku cítila?
Mé pocity na začátku cesty byly, řekla bych, že i zcela pozitivní a tak nějak jsem věděla dočeho jdu. Mám kamarádku, která tím celým procházela a tak nějak jsem věděla, co vše to obnáší, co se týče teorie.
Kdy jsi poprvé začala přemýšlet o tom, že by cesta k dítěti mohla být složitější?
To, že by cesta k miminku mohla být složitější mi došlo, bohužel pozdě, ale trvalo to 5 let. Kdy dlouhých 5 let jsme se snažili a každý měsíc jsem doufala, že se ty dvě // na tom testu objeví. I tak se stalo několikrát, ale bohužel, buď to došlo jen do 6-7 týdne těhotenství a nebo jak rychle se zadařílo, tak rychlý byl i konec.
Jaké byly tvé první kroky, když ses rozhodla vyhledat pomoc?
Jelikož jsem zrovna přecházela k novému gynekologovi, který náhodou i pracoval v Pronatalu v Praze, řešili jsme to a zkusili jsme nejdříve domácí snažení, ale bez úspěchu, poté jsme začali uvažovat o jiné cestě pomocí IVF, a tak to celé začalo.
Co tě vedlo k rozhodnutí podstoupit IVF?
Jako první impuls byl stát se maminkou, což se nedařilo několik let. Nechtěla jsem ztratit další roky, proto jsme se rozhodli podstoupit IVF.
Jaké emoce v tobě vyvolávalo samotné rozhodnutí začít léčbu?
Co si tak pamatuji, byla jsem šťastná, že se možná konečně hneme dál z místa a chvil bolestí a plné slz. Byla jsem nervózní, ale šla jsem dotoho s tím, že se to určitě povede a dojdeme do zdárného konce.
Pamatuješ si na svůj první den v CARu? Jaký byl?
První den v caru byl vlastně v den odběru. Jelikož můj lékař byl z oboru a pracoval v konkrétním caru, tak veškeré léky, kontroly a protokoly jsem absolvovala u něj v ordinaci. První den tam byl vlastně na pohodu, ano, byla jsem nervózní, ale všichni ti lidé tam byli skvělí, strašně milí a tak z člověka odpadl ten strach, stres.
Jaký byl pro tebe nejtěžší moment celé léčby?
Nejtěžší moment? No ze začátku to byla asi aplikace všech těch injekcí A další asi, kdy se mi po transferu rozjel OHSS, to bylo rozhodně těžké období dlouhé asi 3 týdny, kdy jsem si myslela, že to nedám.
Jak jsi zvládala fyzické změny během hormonální stimulace?
Řekla bych, že i celkem dobře. Sice byl člověk rozpíchaný, sama modřina a nafouklé břicho, ale nic hrozného, co by se nedalo zvládnout.
Co ti pomáhalo psychicky – a co naopak nefungovalo vůbec
Rozhodně manžel byl velkou oporou a má kamarádka.
Co bys vzkázala svému "tehdejšímu já"?
Svému já bych vzkázala, ať nečeká tak dlouho a řeší to dříve než po 5 letech.
Jak se tvoje IVF cesta vyvíjela – a kde jsi dnes?
Jak tě mateřství (nebo cesta bez dětí) změnilo?
Mateřství mě určitě změnilo, do mého srdce zapadl chybějící kus skládačky. Mateřství je krásné, láskyplné, ale také těžké, unavující. A strašně rychle ti drobečci rostou.
Co bys chtěla vzkázat ženě, která je teprve na začátku své cesty?
Ať se ničeho nebojí a jde do boje se vztyčenou hlavou, že na každé cestě čeká ten nejkrásněji konec. Přeji každému, kdo tímto prochází, ať se jejich sen stane skutečností.
Co bys chtěla, aby svět věděl o IVF?
Aby si někteří nemysleli, že je to vlastně tak jednoduché jak se zdá, ale že ty cesty k miminku jsou někdy dlouhé, trnité a bolestivé.
Kdybys mohla změnit jednu věc na systému péče o neplodnost, co by to bylo?
Vždy jsem říkala, že toto by mělo být více finančně podporováno, aby lidé, kteří jdou touto cestou nemuseli tolik doplácet. Mělo by to být více finančně dostupné pro každý pár. Co si budem, není to zrovna nic levného.
Autor textu: Daniela Šplíchalová
Koncept a vedení ilustrací: Daniela Šplíchalová
Ilustrace vytvořeny s využitím nástroje DALL.E-OpenAl