Dominika Kopanicová -urogynekologicka fyzioterapie

Dominika je moje kamarádka z dětství. Chodily jsme spolu do školky i do školy a je pro mě radost sledovat, jak se dnes věnuje oboru, který ji naplňuje – gynekologické fyzioterapii. Jsem ráda, že jsme si o tom mohly popovídat, protože je to téma, které může pomoct spoustě ženám.

Co tě přivedlo ke gynekologické nebo urologické fyzioterapii? Byla to náhoda, nebo spíš osobní zkušenost?

Vždy mě tato oblast zajímala a fascinovalo mě, kde všude může fyzioterapie pomoci a pak jsem se dostala na kliniku, která se na gynekologickou oblast zaměřovala a pak už to šlo nějak samo tímto směrem. Bavilo mě se urogynekologickou fyzioterapií zabývat stále více do hloubky.

Setkáváš se často s páry, které procházejí neplodností nebo IVF?

Máš pocit, že se o fyzioterapii v souvislosti s početím ještě pořád ví málo?

Jak konkrétně může fyzioterapie ovlivnit šanci na přirozené početí?

Naším cílem je dostat tělo do "co nejlepšího stavu", což znamená, že pracujeme například s napětím měkkých tkání, zjišťujeme přítomnost blokád nebo třeba i v rámci viscerální terapie s orgány. To všechno může způsobovat mimo jiné například horší prokrvení v pánvi, což může být jeden z faktorů, proč se otěhotnění nedaří anebo se neudrží. Proto když dostaneme tělo do co nejlepšího výchozího stavu, můžeme tím zvýšit šanci na otěhotnění.

Může být tělesné napětí nebo třeba nesprávné držení těla překážkou k otěhotnění?

Může to být jeden z klíčových faktorů, který když ovlivníme, tak můžeme zvýšit šanci na otěhotnění.

Co si často ženy neuvědomují o svém těle, když se snaží otěhotnět?

Nejčastěji mě napadá asi to, že právě všechno v těle se ovlivňuje navzájem. Proto když přijdou na fyzioterapii s tímto problémem, tak mají často pocit, že se koukneme jen na pánev a tím to končí, ale je to naopak tak, že vždy koukáme na tělo jako na celek, a proto součástí práce bude kromě samotné pánve i třeba práce s chodidly nebo krční páteří.

Pracuješ i s emocemi uloženými v těle? Například traumatem z neúspěšných pokusů nebo potratu?

Ano i ne. Pánevní dno je centrum emocí, a tak se naše emoce na něm projevují třeba vyšším napětím a ve chvíli, kdy toto napětí uvolníme, může to spustit i velkou emociální reakci. Naše práce se zaměřuje primárně na fyzickou část, ale od té psychické to nejde oddělit a naše psychika se odráží i fyzicky na našem těle a může tedy způsobovat bolesti. Avšak není to přímá práce s psychikou – tu bych svěřila vždy do rukou psychoterapeuta. Takže já osobně často doporučuji návštěvu psychologa, který se na toto téma zaměřuje a ví, jak s ním pracovat, abychom společně dali tělo i mysl do co nejideálnějších podmínek.

Jak důležité je pánevní dno pro otěhotnění a průběh těhotenství?

Jak už bylo zmíněno výše, tak pánevní dno hraje velkou roli (ale není to jen o něm) a je důležité, aby bylo v ideálním napětí, a mohla se tak pánev dobře prokrvovat a tedy i dobře fungovat.

Co vše může jeho funkci ovlivnit – a jak to napravit?

Faktorů, které můžou mít vliv na pánevní dno je mnoho – negativní vlivy může mít dlouhodobé sezení, málo pohybu, nadměrná fyzická zátěž, neideální pohybové stereotypy, pády na kostrč z minulosti, časté nošení podpatků, časté záněty v oblasti pánve, břišní operace, porody, stres, psychika a mnoho dalšího…

Jak to napravit bude vycházet podle příčiny, ale jednou z možností, jak to napravit může být právě fyzioterapie, ale i již zmíněná psychoterapie a často ideálně kombinace. 

Má smysl chodit na fyzioterapii i během IVF? A případně kdy?

Určitě ano, ale úplně nejideálnější je přijít ještě před tím než se IVF proces vůbec začne.

Jak může fyzioterapie podpořit ženu po embryotransferu – nebo naopak před ním?

Tohle bude velmi individuální a jsou k tomu různé přístupy, každopádně já vidím ženu nejradši několik dní před embryotransferem, kde douvolníme, co je potřeba. Někdy bývá součástí i interní ošetření pánevního dna, ale to vše záleží na vyšetření a samozřejmě dohodě s klientkou.

Co by podle tebe měly ženy vědět ještě před tím, než se do IVF pustí – z pohledu těla?

Možná bych odpověděla, že celkově je na místě dát svoje tělo (včetně mysli) do pořádku a nechodit "bezhlavě" z jednoho IVF do druhého. A to platí i pro muže. A také že naše práce nebývá jednorázovou záležitostí, ale bývá potřeba několik terapií včetně aktivní spolupráce klienta na terapii i poté doma. Fyzioterapie není "instatní rychlé řešení". A je dobré nezapomínat ani na nutriční vyživení těla – nedostatek vitamínů, minerálů atd. může také být jeden z faktorů, proč tělo "řekne" že teď toho nemá dostatek ani pro sebe, natož, aby mohl živit ještě dalšího človíčka.

Setkáváš se i s tím, že ženy vnímají tělo jako nepřítele, když se dlouho nedaří otěhotnět?

Ano, někdy ano. I když stejně často bývá problém i na straně mužů, ale často se setkávám i s tím, že žena děla všechno, co může a muž má pak pomalu problém dojít na spermiogram, což mi přijde smutné. Na miminko jsou potřeba oba a není vždy problém na straně ženy.

Co jim v takové chvíli pomáhá, aby znovu získaly důvěru ve své tělo?

Na to by asi lépe odpověděli psychoterapeuti nebo samotné ženy. Z mé strany se většinou snažím vysvětlit, že naše tělo je velmi chytré a snaží se samo vždy zachránit a také nám dává mnoho signálů, které často přehlížíme – tak někdy je toto ten impuls, abychom se "zastavili" a zaměřili se více na potřeby našeho těla a někdy udělali různé změny.

Máš v hlavě nějaký příběh ženy nebo páru, který vás dojal nebo vám zůstal v srdci?

Upřímně jich mám více, ale jeden přece jen byl takový, nad kterým jsem často přemýšlela.

Žena se snažila asi 8 let o miminko a z toho 7 let přes reprodukční kliniku, měla za sebou již několik IVF (zamlklá těhotenství, biochemická a některá IVF bez úspěchu), nějaké drobné nálezy měla, ale dle lékařů nic, co by mělo bránit otěhotnění.

Z fyzio pohledu jsem zde viděla několik drobnějších problémů, které jsme postupně daly dohromady. Co jsem viděla, ale jako zásadní problém byla na první pohled velká vyčerpanost ženy a život točící se mezi velmi stresovou prací a doktory. Neměla prostor na sebe a na aktivity, které jí dělají radost. Postupně, jak jsme se poznávaly, jsem se jí snažila vysvětlit, že by byla vhodná návštěva i psychoterapeuta. V rámci našich terapií jsme zlepšovaly tělo fyzicky, ale žena začala pracovat i na té psychické stránce a na tom, aby opět získala na vše energii a rozhodla se dát si od IVF půl roku pauzu, aby se dala "dohromady" po všech stránkách. Po půl roce nastal čas na další IVF. Za tu dobu předemnou stál úplně jiný člověk – žena plná energie, která mi vyprávěla, kde a jak byla na běžkách a zase dělala věci, které ji bavily. Jednoho dne mi zavolala, že by se se mnou ráda sešla. Na setkání mi přinesla úžasný osobní dárek a poděkovala mi za péči – zjistila, že je těhotná a měla za sebou 1. screening. Přestože je s miminkem čekalo mnoho překážek a komplikací – má nyní roční krásné miminko.

Co bys vzkázala ženám, které jsou na začátku své cesty a zatím jen tuší, že s nimi tělo možná nehraje fér?

Možná snad jen ať se zaměří primárně na své vlastní zdraví (a zdraví partnera) hned od začátku (úplně ideálně ještě před tím než už reálně miminko chtějí mít) a vzaly ho do vlastních rukou hned v počátku a nečekaly jen na to, co přijde samo. Když budou mít zdravé tělo (i mysl) budou mít mnohem lepší výchozí pozici a vyšší šanci na úspěch. A třeba pak už IVF nebude potřeba…

Máš nějaké motto nebo myšlenku, která tě v práci provází?

Vždy myslím na to, že pro stvoření nového života, musí naše tělo "cítit", že na to má kapacitu. Ve chvíli, kdy jsme například v dlouhodobém stresu nebo i v nutričním deficitu, tak pro naše tělo to znamená pohotovostní režim (tedy "boj" nebo "útěk") a prioritou těla bude "přežít" a směřovat vše podstatné do životně důležitých orgánů a nikoliv dávat živiny a energii na miminko… Sama se snažím vnímat, kdy už moje tělo pracuje "v pohotovostním režimu" a je potřeba zvolnit, ale je to někdy těžké a pracuji na tom stále. Protože tělo vám to jinak dřív nebo později připomene, protože "na dluh" neumí fungovat věčně…

Pokud byste Dominiku chtěli kontaktovat nebo sledovat její práci, najdete ji na Instagramu 

Autor textu: Daniela Šplíchalová

Koncept a vedení ilustrací: Daniela Šplíchalová

Ilustrace vytvořeny s využitím nástroje DALL.E-OpenAl